syn Františka I., císař, kterému říkali „dobrotivý“, ale většinou tím mysleli „slabomyslný“. Vždycky však věci mohou být i trochu jinak
Ferdinand byl prvorozený syn a tedy právoplatný následník trůnu. Nad jeho předpoklady k vládnutí visel však od počátku velký otazník. Lékaři předpovídali Ferdinandovi krátký život a varovali ho dokonce i před manželstvím, které by pro něj mohlo být „smrtelně“ nebezpečné.i (Dnes by možná za takové lékařské potvrzení leckterý muž rád i zaplatil.) Nakonec se však císař František I. rozhodl, že přece jen předá trůn Ferdinandovi. Ku pomoci mu měla být skupina poradců, včetně nám již známého Metternicha.
Když bylo jasné, že Ferdinand bude císařem, rázem se zlepšily i odborné posudky dvorních lékařů. Už mu nehrozila ani mrtvice, ani smrt a dokonce i manželství přestalo být nebezpečné. Brzy se našla i nevěsta. Také pomatenost se z posudků jaksi vytratila a Ferdinand se najednou ukázal jako zcela schopný stát se uherským králem, českým králem i rakouským císařem. Není se čemu divit, vždyť i tehdy platilo, „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“.
Než císař František I. zemřel, stačil ještě pověřit skupinu rádců, tak zvanou „tajnou státní konferenci“, aby se ujala státních záležitostí.i Díky tomuto opatření i nadále všechno hezky klapalo, skoro jako v pohádce o pyšné princezně. Rádcové radili a císař podepisoval. A nebýt revolučního roku 1848, mohli tak kralovat třeba dodnes.
Rok 1848 znamenal všeobecně „velký třesk“ a tak ani v Rakousku už nestačilo zvolat, spolu s pohádkovým králem „odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil“. Kromě jiného došlo také ke změně na trůně a z dobrotivého Ferdinanda se stal důchodce. Nesl to s filozofickým klidem, řekl dobrácky svému nástupci Františku Josefovi, „to nic není, rádo se stalo“ a odjel do Prahy.
e trochu historickým paradoxem, že Ferdinand sice přestal být císařem, ale zůstal posledním českým korunovaným králem. Na Pražském hradě prožil spokojeně s manželkou, se svými sbírkami a uprostřed hradních zahrad ještě 27 let. Ferdinandova epilepsie s věkem postupně ustoupila, takže se celkem spokojeně dožil věku 83 let. Lékaři, kteří mu prorokovali časnou smrt, se však o svém omylu už nemohli přesvědčit, neboť Ferdinand přežil kdekoho.