Cestou do Frankfurtu nad Mohanem už mohl Rudolf vychutnávat, jak se najednou z nepřátel stávali přátelé a jak mu kdekdo otevíral brány i tam, kde ho nechtěli dříve ani vidět. Gertruda z Hohenbergu si přijela vychutnat slávu rovnou na slavnostní korunovaci, která se konala 24. října 1273 v Cáchách. Bylo to její první vystoupení na veřejnosti a stále si ještě pamatovala na trému, se kterou vstupovala do památného dómu. Naštěstí ji Rudolf úzkostných pocitů brzy zbavil. Jeho sebejisté vystupování bylo překvapivé a královská důstojnost mu šla docela dobře.
Gertruda ovšem věděla, že celá ta sláva nebyla zadarmo a Rudolf musel za svoji volbu kurfiřtům dobře zaplatit. Ve středověku prý měli pro takové peníze dokonce speciální pojmenování „Handsalbe“, čili pomazání rukou. Dnes bychom řekli, že Rudolf kurfiřty prostě podmazal. Nebylo to nijak málo, takže si musel nadělat i trochu dluhů, ale kdo by se rozpakoval, když jde o královskou korunu. Koneckonců, vždyť si mohl později na někom zase něco vybojovat. Z hlediska budoucnosti se to každopádně vyplatilo.
S odstupem času vzpomínala Gertruda na korunovaci v Cáchách i trochu s úsměvem. Když po slavnostní mši došlo konečně na korunovační hostinu, už to tak slavné nebylo. Gertruda si znovu vybavila trapnou scénu, jak se mohučský a kolínský biskup začali hádat o židli po pravici krále, takže se málem s trachtací ani nezačalo. Teď už to vypadalo komicky, ale aktérům šlo tehdy zřejmě o hodně.
Po delším handrkování a za pobavené pozornosti ostatních hostů mohučský biskup nakonec ustoupil, ale nikoliv jen tak. Rudolf musel písemně slíbit, že kolínskému biskupovi nepřinese ona sporná židle do budoucna žádná privilegia. Na tento kuriózní dokument musela přidat svůj podpis dokonce i Gertruda.6 Poprvé se tedy podepsala jako královna římsko-německé říše, a to ještě dříve, než se stačila pustit do svého prvního královského oběda.