(Maxmilián I. Mexický, 1832–1867)
Všechno bylo trochu jinak
Ještě před odjezdem na americký kontinent měl Maxmilián bouřlivou rozepři se svým císařským bratrem. Ani jeden z nich tehdy netušil, že je to jejich poslední společná hádka. Možná si ji mohli ušetřit. František Josef totiž požadoval, aby se Maxmilián vzdal všech následnických práv. Maxmilián nakonec souhlasil, i když se ho to hluboce dotklo. Z hlediska jeho dalšího osudu to však mělo sotva nějaký význam.
Pak už nic nebránilo, aby Maxmilián přijal od mexické delegace císařskou korunu. Formální korunovace proběhla ve vile Miramare 10. března 1864 u Jadranu a za pár dní už stál nový mexický císař s císařovnou Charlottou na palubě lodi, která je odvážela do Ameriky. Kdyby mu tehdy někdo řekl, že Charlotta zaplatí za tento výlet šílenstvím a on sám se bude za necelé čtyři roky vracet v rakvi, považoval by to za velmi nevhodný černý humor.
To všechno ale mělo teprve přijít. Císařští manželé si zatím krátili čas na lodi tím, že plánovali podobu svého císařského dvora, promýšleli dvorní ceremoniály a připravovali novou mexickou ústavu. Nadmíru důležité jim připadalo připravit předem také seznam řádů a vyznamenání, která hodlal Maxmilián za zásluhy udělovat. Díky této romantické zábavě jim jistě cesta příjemně uběhla a dokonce i po přistání jim chvíli trvalo, než si všimli, co se kolem nich děje.