Zdá se, že první rok vlády byl pro Ferdinanda Habsburského ve všech směrech velmi plodný. Nejen, že se stal strůjcem nového státního útvaru v Podunají a získal českou a uherskou korunu. Ferdinand také zplodil habsburského následníka, kterého přivedla Anna Jagellonská na svět dne 31. července 1527. Tak to alespoň uvádí dnešní prameny.
V jednom dobovém dokumentu se však překvapivě praví, že „téhož léta 1. dne srpna mezi 11. a 12. hodinou před půlnocí narodil se v Vídni císař Maxmilián II., uherský a český král, císaře Ferdinanda prvorozený syn … Novina o jeho narození přišla do Prahy 6. dne srpna a veselé Te Deum laudamus po kostelích zpíváno a zvoněno, též i z děl stříleno.“ Možná se tehdy spěšný posel cestou z Vídně někde samou radostí o den zdržel a chtěl to zamaskovat posunutím data narození vznešeného miminka. Nebo měli v Čechách v kalendáři trochu zmatek. Vždyť tentýž dokument uvádí, že Ferdinandova korunovace se konala 24. března, zatímco historici praví, že se tak stalo už 24. února. Byl asi nejvyšší čas zavést nový kalendář, ale Čechy si na to musely ještě půl století počkat.
Kolem Maxmiliánovy kolébky jistě stály moudré sudičky, které držely dvě královské koruny a jednu císařskou. Sudičky však jistě i věděly, že mezi Habsburky se vloudila osobnost poněkud komplikovaná, kolem které budou celý život nějaké nejasnosti a dohady. Dvojí datum Maxmiliánova narození je možná symbolickým začátkem života panovníka, o kterém se nedalo přesně říct, zda je mezi Habsburky černou ovcí nebo naopak bílou vránou. Záleží na tom, odkud se člověk dívá. .
Podivnou hrou osudu se v tomtéž roce narodil ve Španělsku také Filip II., syn císaře Karla V. Tento Maxmiliánův bratranec bude celý život jeho nemilovaným souputníkem a bude mu mluvit do života i do vládnutí..