žena Františka Karla a matka Františka Josefa I.Jedno staré úsloví praví, že není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem. Možná bychom mohli ještě dodat, že to platí jak kdy a jak u koho. Snad přímo školním příkladem tohoto úsloví je Žofie Bavorská. Těžko bychom hledali habsburskou manželku, která je tak protichůdně hodnocena současníky i historiky. Když se dnes někdo dopustí i filmového či beletristického zpracování, hned víme, na čí stranu se postavil. Nejčastěji se dozvídáme, jak tato panovačná tchyně zkazila manželství svého syna s krásnou a všemi milovanou Sisi. Ale jak už to v životě i v historii bývá, všechno mohlo být i trochu jinak.
Těžko dnes s jistotou poznáme, kde byla pravda a jaká Žofie doopravdy byla. Můžeme si však pár názorů poslechnout a udělat si vlastní obrázek. Není ale lehké vymotat se z tolika paradoxů. Často třeba čteme, že Žofie byla odpovědná a pečlivá matka a svého nejstaršího syna skvěle připravila pro panovnické poslání. Také se ale dozvíme, že konzervativní Žofie jeho mysl i chování trvale zdeformovala. Škoda, že nevíme, co si o tom dnes František Josef I. myslí, pokud se na svoji bývalou říši odněkud shora dívá.
Žofie byla velmi společenská a její rodinné obědy, koncerty a další akce stmelovaly rodinu. Tak to říkalo i mnoho významných hostů rakouského dvora. Její panovačnost a ctižádost však působila v rodině nelibost a sváry, jak tvrdí jiní. Žofie se také zajímala o politiku, četla noviny i zakázanou literaturu a byla velmi dobře informovaná. Díky tomu zasahovala do událostí prozíravě a obratně a měla zásluhu třeba na vyřešení vládní krize v roce 1848. Jiní ji označují za intrikánku, bigotní katoličku, šedou eminenci, a tajnou císařovnou, ve které národ viděl příčinu všeho zla.
Tímto způsobem bychom mohli dlouho pokračovat, aniž se dobereme jednoznačného závěru. Žofie Bavorská však každopádně patřila k ženám, na které historie obvykle nezapomíná. Když v roce 1872 zemřela, mnozí to považovali za velkou ztrátu pro rakouskou monarchii. Jiní si oddechli.